Moudrá rada, jak žít spokojený život, zní: „žij v přítomnosti“. To je pravda, soustředím se především na „tady a teď“, často natolik, že si řadu vzpomínek ani nevybavuji...

Dneska ale dělám výjimku. Vybavím si rok 1994, kdy jsem spoluzakládala DIVADLO MINARET. Vybavím si svůj první divadelní scénář Tři veselá prasátka. Radostný náboj písniček Jaromíra Nohavici pro děti se propojil se známým příběhem anglické lidové pohádky o prasátkách, která si stavěla svoje domečky.

Na začátku byla RADOST ze hry, ze světa fantazie. Nevěděli jsme, že to v 90. letech bude jeden z nejhranějších titulů pro děti v Čechách, nevěděli jsme, že nás čekají tisíce smějících se dětí, které se budou zapojovat do děje. Nevěděli jsme, že tato jednoduchá pohádka bude tak vyhledávaná pro to, co přináší - totiž pohodu i poučení, že díky kamarádství a  pracovitosti dokážeme přemoct i „zlého vlka“.

Dneska jsme odehráli pětistou reprízu. A v pražské REDUTĚ ji s námi slavili děti i dospělí. Někdy je moc hezké se ohlédnout a bilancovat.

I když provoz nezávislého souboru nebyl jednoduchý, díky TŘEM VESELÝM PRASÁTKŮM to byla léta hravosti i radosti. Díky našim divákům, kteří nás neopouštěli ani když jsme měnili svá pražská působiště (Divadlo U Panáků na Letné, Klub Lávka) ani v období lockdownů a omezení v minulých letech.

Někdy je fajn se ohlédnout...