„Co takhle vyrazit k vodě?“ To byl bezva návrh od mé kamarádky, který se neodmítá. Chlorovaná voda v bazénech? Kdepak! Vyrazíme k úžasnému přírodnímu jezírku, kde je voda průzračná a kolem příroda, klid.

Svítilo slunce a já se těšila na letošní koupání. Jediné, co mě vždycky u přírodních koupališť děsilo, byla možnost, že se při plavání dotknu něčeho podivného, že radost z koupání si ve vodě stejně jako já budou užívat i ryby a další živočichové.

Opatrně jsem vstupovala do vody, byla chladivá, proto jsem nespěchala. A najednou jsem ho uviděla! Kousek od mé nohy se objevil obrovský, snad desetikilový kapr. Zvědavě kolem mě kroužil, jakoby mě okukoval.

Byl opravdu vtipný a skoro se mi zdálo, že se předvádí. Vůbec se nebál. Já na něj jen udiveně civěla. Co to má znamenat? Strach z ryb se u mě vytrácel.

Po chvíli můj nový kamarád zmizel – a bylo mi docela líto, že jsem přišla o tuhle milou a zábavnou podívanou.

Ovšem vzápětí jsem byla překvapená ještě víc. Desetikilový kapr, evidentně kápo zdejšího jezera, připlul ke mně asi s pěti menšími kapříky. Ti mě taky začali okukovat a předváděli mi ve vodě svoje plavecké závody sem a tam. Tvořili roj, pak zase kolem mě kroužili... A já stála po pás ve vodě a moje strachy a předsudky vůči těmto vodním tvorům mizely a mizely.

Průzračná voda a nečekané pouto s přátelskými, zvědavými kapry byly asi největším zážitkem letošního léta. Ta pohoda, to porozumění beze slov, na to se nezapomíná.

A o Vánocích už si kapra k večeři rozhodně nedám!