Někdy se stane, že zapomenete něco koupit.

Mně se to naštěstí nestává často. Ale včera se to zrovna stalo.

No nic, řeknu si, zaběhnu do supermarketu a vyřídím to raz dva.

Vbíhám do obchodu. Potřebuju jen zapomenuté koření a pití,

ani košík si neberu. Zboží jsem „ulovila“ hned,

takže se vydávám k pokladnám.

Zarazí mě zástupy lidí. Od pokladen se celým supermarketem

vinou tři fronty lidí. To je pohled! Dvacet či třicet lidí stojí odevzdaně

za sebou s košíky a útrpně čekají, až na ně přijde řada.

Že by to bylo tím, že ze sedmi pokladen jsou otevřené POUZE tři?

Ano, zdá se to logické. Mám v sobě jasný záměr

– já tady půl hodiny na pokladnu prostě čekat nebudu!

Moje představa byla vyřídit nákup rychle a být doma brzy.

Vtom u pokladen zahlédnu manažerku prodejny.

Okamžitě se jí v klidu ptám, proč není v provozu víc pokladen.

„Polovina zaměstnanců je nemocných“,

začne mi žena barvitě vysvětlovat. Nekomentuji to, stojím.

Během minuty se vynoří nová pokladní (nemocná naštěstí nevypadá).

Další pokladna je otevřena a já jsem během několika minut

odbavena a odcházím z prodejny. Až jsem sama překvapená,

jak rychle se moje přání vyplnilo.

A pak si uvědomuju ostatní lidi v obchodě. Dál stojí ve frontách,

někteří začnou pomalu přecházet k nově otevřené pokladně.

Uvědomuji si, jak každý z nás může žít v úplně jiné realitě.

A věřím, že stojí za to být TVŮRCEM SVÉHO OSUDU,

vědět, co chci. A podle toho se život každého z nás odvíjí.