Milá Boženko, je to tu teď kvůli tomu vírusovi tuze přísný. Všici musej dodržovat pravidla, jináč sou tu velký pokuty! Celej důchod by mi sebrali dybych se provinila proti tý karanténě! Hele, Božka, nesmí tu nikde chodit víc jak dva lidi – jinak pokuta! Jenom z rodiny, tam jich může bejt víc. Bez roušky ani krok – jinak pokuta! A hlavně nám kladou na srdce, jak se má dávat pozor na ty senióry, aby za nima lidi nechodili.

   Já sem hrdá na toho našeho prezidenta, kerej je kabrňák – a příkazů se nebojí. Jiný ti politíci dělaj prej nějaký konference po telefónu, řeší všecko na tych svych počítačích, ale ten náš Miloš ne. Von si pozval do Lánů ty svý kamarádi z  vlády, ty někerý ministří – třeba vod obrany nebo vnitra, taky tu vod spravedlnosti i další kamarádi, policejní, z banky a tak, aby si s nima popovídal. Von se vůbec necejtí jako nějakej chudák senior, on je přeci eště júra! Voni se taky nechali z toho slavnostního setkání fotit, moc pěkný to bylo. U stolu jich sedělo asi deset, všici s rouškama – a před sebou skleničky, talířky s občerstvením, nic velkýho, jen sýry, klobásky, zeleninka. Ale to bylo divný jak to jedli. Benešová, ta ministryně, řikala, že to šlo konzumovat s rouškou, ale to mi nešlo do hlavy. Já to doma zkoušela. Sýr sem pokousala, i tu klobásku, šlo to těžko. Ale já to s tou rouškou vůbec nemohla polknout! Je to záhada jak voni to teda s tyma rouškama jedli. No ale hlavně, že poklábosili, že je prezident čipera a my víme, že se nemusíme bát.

   Nejvíc se mi na tom ale líbilo jak voni se ti všici kamarádi s tím naším prezidentem mají rádi. Voni se cejtí jako jedna rodina – dyť jináč by se ani sejít nemohli. Jenom rodina může bejt takhle v týdle vírusový době pohromadě. Tak to je moc pěkný vědít, že ty naši činitelí se vlastně scházet můžou kdy chtějí a jak chtějí. Dyť voni sou přeci jedna rodina!