A je to tady! Přišli pro mě andělé, prý musím jít na Zem. To je opravdu nabídka, jaká se neodmítá... Sakra! Většina duší je z toho opravdu na větvi, když za nimi dorazí anděl a ohlásí se: „Já budu tvůj strážný anděl a budu tě provázet na Zemi.“ Komu by se sakra z Nebe chtělo? To snad jen duše, co chtěla být Ježíš, se sama rozhodla jít na Zem a šířit tam lásku. No, snažil se, ale moc se to teda nepovedlo... A teď já! Proč kruci já? Nebyla jsem tam už mockrát? Proč zase já? Asi za zvláštní zásluhy! Skoro nikdo se tam netěší, že je tam jen samá bolest a utrpení. Ta ukrutně těžká hmota, furt vás žene čas. Nevíte jestli vás budou mlátit, jaký budete mít nemoci, co na vás číhá, prostě nevíte nic. Je tedy pravda, že si můžete v Nebi říct jak dole na Zemi chcete na sobě pracovat, v čem se chcete vylepšit. Každá duše je od Boha – takže dokonalá, takže co zlepšovat? Takže je to stejně blbost! Je to jen taková hra na Zemi, takový dobrodružství, zpestření. Nakonec za to Bohu děkujeme, možná že bychom se v Nebi unudili k smrti a takhle se můžeme aspoň prolítnout a ještě zažít nějakou legraci, to je fakt. I když ty příběhy na Zemi jsou dost na jedno brdo –  má mě rád, nemá mě rád, někdo mě chce, někdo nechce, po něčem toužím, pak to dostanu nebo nedostanu... No, koho to pořád baví?

Odlet z Nebe byl pro mě ale jednou nejhorší. Víte kdy? Poprvé! Tak to byl opravdu masakr! Byl to šok! Za prvé vůbec nevíte do čeho jdete a za druhé Bůh, který vás má tolik rád – vám najednou řekne „Běž!“ A vy jste v háji! To už mě nemá rád? Ostatní v Nebi můžou zůstat a já ne? To je za trest? Co jsem provedla? Odletět od Boha dolů na Zem je fakt smutný. Proč se na mě vykašlal? Proč mě opustil? To jsou opravdu hnusný pocity (jo, duše má hlavně myšlenky a pocity, jestli to nevíte).

Celkově je to dost potupná situace. Dole na Zemi se nějaký muž a žena, které vám přidělili, chystají k početí dítěte (někdy o tom ani neví!) a vy už musíte startovat. A už vás andělé uhánějí: „Dělej, makej, leť, ať to stihneš!“ No a vám nezbyde nic jinýho než mávnout na svýho strážnýho anděla – a už letíte. Je to fofr, ale rychlostí světla jste tam cobydup. Spermie, vajíčko, hotovo. A vy už si musíte hlídat ty svý buňky v těle matky, číháte tam u toho zárodku, abyste se s ním mohli spojit. A je to! Už je z vás na Zemi člověk – i když zatím jenom v břiše, ale už to máte spočítaný. S touhle matkou máte vystaráno na celý svůj jeden život. Teď už zas vůbec nevíte na čem jste se v Nebi dohodli. Můžete být jen napnutý co vás v tomhle životě čeká...