Tos mi, Boženko, udělala radosť, žes mi napsala, že ti ty moje písání chybí. Jo, teďká sem chvíli nepsala, poněvádž sem začala kutit na zahrádce, tak nebyl čas. Ale zas tě budu informováť, neboj! Teďká sem teda taková smutná, to ti řikám. My teďko máme nejlepčí vládu, jak se říká, máme se vod tý sametový revolúce nejlip jak kdy býlo. S tým vírusem sme to prej zvládali nejlíp na světě. A víš co se děje? Ten náš Andrej, ten Babiš, von zrovna tudle naši nejlepčí vládu chce rozpustiť! Že prej chce udělať předčasný volby. No nevim co to do něj vjelo, nejak se naštval. Von řek, že chce mít pět set miliárd – teda nejenom pro sebe, pro stát jako. A voni komunisti se furt zdáli jako kamarádi, ale začalí dělat s tyma penězma nejaký naschvály a myslíli, že si vemou Andreja na kobereček. Jenže von se s nima nebude dohadovať. Dyž neděláte to, co chci, tak nový volby – a hotovo! No to teda nevim, esli by to tak bylo furt? To bysme musíli mít pak volby pokaždý, dyž by se mu neco nelíbilo. A to bysme chodíli k tym urnám porád.

   No a co je eště novýho? Jo, zdálo se, že ten vírus mizi. A lidi začali polevovať s tyma rouškama. Začali si je sundávať i na tym magistrátu. A jak na potvoru tam na ně ten vírus skočil. Tak my teď v tý Praze sme uplně bezvládný – teda bez vlády - poněvádž my máme všici ti magistráti v karanténě. Tak nevim jak to může teda fungovat. Ale zatím to funguje.

   A eště taky je velkej případ sportovní. Takovej hezkej příběh, trochu červená knihovna a taky vo kamarádství. Viš co sou to dotáce?  No to se vyberou daně lidem – a daj se nejakejm kamarádům. Ale nesmí se na to přijít. No a vono se na to u takovýho fotbálistovýho bosse přišlo. Von ten Pelta je teď u soudu. Von má rád fotbál, tak chtíl „přihrát“ neco – teda von chtíl dycky přihrát nejakou dotaci pro to sportování. A je jasný, že to chtěl dát svejm lidem, ne nejakejm cizejm. Je to takový romantický, von měl tajnej byt s milenkou, takovou školskou náměstkyní. A tam voni si povídali vo tych dotacích. A asi nejenom povídali... A pak jí za to vyřídil taky dáreček, nejakej vejlet do ciziny a tak. Tak kdo ví esli to byla milenka nebo co. Ale hezky jim to klapalo, domlouvali se, komu co přidělít a tak. Taky s nima kamarádil jeden fotbalovej advokát, ten byl taky teďko u soudu. Ale v tom tajnym bytě s nima asi nebyl. Teda to nevim. Prostě sport se muší podporovát – ale na ty kamaráčofty se nesmí přijít, poněvádž sou pak z toho akorát opletačky. Tak se, Boženko, drž. A já ti zas napišu.