Dneska je, Boženko, zrovna to Pondělí velikonoční. Tak to je taková sláva. Krásně nabarvený vajíčka mám na stole, letos se moc povedly – ale žádnej je neuvidí, protože se nemáme navštěvovat kvůli tomu vírusu. Koledovat se nesmí. Ale aby aspoň senióři měli radost, tak jim do domovů vozili vod Babiše perníčky a řikali, že je to vod armády, aby to vypadlo líp. Ale z armády řekli, že ne, že voni to nebyli. A zjistilo se, že jen nějaký hodný Ano-babišovci ze Slanýho když neměli koblížky, tak aspoň takový velikonoční perníčky do tych domovů seniórů poslali. To je vod nich moc hezký, voni rádi dělaj dobrý skutky, teda nejrači před volbama. Ale před Velikonocema, to je taky takový hezký.
Jinak kostely sou zavřený, všecko zavřený - až na ty hobymarkety, tam se může, protože tam maj vysoký stropy, jak řikal ten ministr. V televízi ukazovali, že tam o tych Velikonocích hnedka bylo móře lidu. Já sem nepotřebovala trámy ani truhlíky, ale spíš petržílku a něco zelenýho na ty Velikonoce a chtěla sem na farmářský trhy, ale ty sou zavřený – ty totiž nemaj ty vysoký stropy. Tak sem nádivku letos nedělala. Radši sem se dívala na televízi, ten náš prezident Miloš už nějak obživl, tak měl zas projev. Pěkně nám to řikal, že prej nejsme mrtvý a máme bejt na sebe hodný. Teda jako že ta naše celá společnost nejni mrtvá, to bylo optimistický! A že se jako máme uzdravovat. Ale jak to, dyk všici snad eště ten vírus nemaji, tak nevim jak to myslel. Ale řikal to tak s citem, kostely sou zavřený, tak von chtěl asi bejt jako ti papeží a tak, takovou nějakou naději nám chtěl dávat.
Naději teda máme, ale nic dalšího nevíme. V tych zprávách se furt znova ptaj co a jak dál bude. A ten ministr na školství říká, že neví jak to bude se školama, že to mu někdy řekne ten ministr na to zdraví. A pak se zas ptaj toho šéfa krizovýho, toho Hamáčka, co jako bude dál s tyma obchodama, podnikama a tak. A von říká, že taky neví, že jemu to teprve řeknou nějací odborníci pak. Tak vlastně co bude dál nevíme. Ale naději máme. Máme teď takovou velikonoční naději.