Napsat článek o protibabišovské demonstraci mi připadalo stejné jako napsat běžný článek. Prostě jsem se o svůj zážitek chtěla podělit a podebatovat o hlubším významu této akce – a tak jsem ho zveřejnila i v několika facebookových skupinách se zaměřením na osobní rozvoj. A začaly se dít věci! Do té doby kultivovaní duchovní fb přátelé uviděli před očima téma „politické“ - to bylo horší než kdyby někdo zamával červeným praporkem. Po obrazovce se mi rozlila vlna invektiv, osobních útoků, hysterické výlevy jak vždycky bylo špatně a teď (díky demonstraci!) bude ještě hůř! Náhle se mi vybavily některé příspěvky politiků, které jsem kdy zahlédla na Fb a zatmělo se mi před očima. A jéje! Tak tohle jsou tedy občané? Občané utržení ze řetězu! Naštěstí komentáře u mého příspěvku nedosáhly vulgarit a slovních spojení, jako je běžné u politiků (asi proto, že nejsem politik), ale lavina zběsilého odmítání, nadávání, spekulování, „odhalování konspirací“ atd. pokračovala a gradovala.

Jako emoční terapeutku mě tyto komentáře nesmírně obohatily. Najednou jsem naprosto jasně – téměř jako pod mikroskopem – mohla pozorovat pestrou škálu negativních emocí –dominující strach (ze změn, z odlišnosti, z lidí, ze ztráty vlastní důležitosti), hodně zášti a nenávisti (čitelná komunistická minulost pisatelů), závist, vztek (na všechno a na všechny). Politické téma je tedy taková Pandořina skříňka. Když ji otevřete, vyletí ven ty nejošklivější emoce. Konečně je tu možnost ventilovat své fujtajblíky na představy svých „nepřátel“ - Rómů, imigrantů, privatizátorů, kolektivizátorů, prostě kohokoli. Z lidí začnou vylézat všechny křivdy, které kdy zažili, všechny ústrky a příkoří. 

O politice a politicích se říká, že jsou„špinaví“. Pak tedy ovšem nevím co říci o občanech, kteří píší komentáře k politickým tématům na sociálních sítích...