Nedávno skončil nouzový stav, tak se snad život vrací do normálu, říkám si. A vyrážím do centra Prahy.  Na Václaváku je lidí celkem málo, cizinci žádní. Několikrát potkávám bezdomovce prodávající časopis Nový prostor. Tiše stojí, jsou nějak zaražení, je vidět, že vzhledem k menšímu počtu procházejících, se prodeji moc nedaří.

   Jdu do knihkupectví. U vchodu nadává prodavačka na desinfekci, že je jen antibakteriální a před viry ji stejně neochrání. Ostraha jí dává zapravdu – a dál stříká na ruce všech příchozích nakupujících. Sháním knihu, ovšem další spruzelé prodavačky očividně nejsou z mých dotazů nadšené. Je pro ně těžké znovu si zvyknout, že do obchodu zas chodí zákazníci – a ještě po nich něco chtějí! Nálada všech orouškovaných v obchodě je na bodu mrazu, co se dá dělat.

   Vycházím z obchodu. Na seniorku, která vedle mě prochází po Václavském náměstí, se nalepí žena, žebrající o peníze a vehementně ji přesvědčuje,  aby ji obdarovala. Já už skoro vcházím do metra. Hlouček snědých mužů celkem hlasitě debatuje: „vzal´s to?“,“povedlo se ti to?“. Nenápadně se snažím uniknout z dosahu party zlodějů a mísím se mezi cestující v metru. Rychle se vracím do svého dosavadního domácího úkrytu. Dnešní cesta do postnouzové reality nebyla zrovna povzbudivá:  všude chybí prachy a nálada pod psa.