Pustíme si televizní zprávy. A to, co vidíme, považujeme za skutečnost. Čím silnější emoce v nás televizní obrazy vyvolávají, tím víc je ochromen náš zdravý úsudek, naše racionalita, naše myšlení.  

   Ve zprávách vidíme krátký záběr – zatýkání Afroameričana a jeho udušení policistou. Smrt v přímém přenosu. Realita. Maximální útok na naše emoce. Vidíme nesmyslnou vraždu. Tím se vybudí naše emoce a zcela nás zachvátí. Naše mysl je tématem rasistické vraždy zcela naplněna – a zaměstnána.

   Co ale nevidíme? Několik policistů zatýká Afroameričana, který se údajně jmenuje George Floyd. Ten se nejen vůbec nebrání, ale dokonce naprosto uvolněně (!) s policisty kráčí. Tělo člověka běžně reaguje na strach, na to, když cítí ohrožení. Podívné, že tady tomu tak není. Pak už jsou jenom záběry na vcelku klidného policistu, jak klečí na krku oběti. Vraždí se ze msty, pro peníze, s potlačovaným vztekem, ze žárlivosti. Ale vraždit takto nesmyslně a nezúčastněně, navíc před zraky ostatních lidí, kteří ho natáčejí (!), to je opravdu unikát! Podivné! Policista klečí na krku Afroameričana, který dost zřetelně opakovaně říká „Nemůžu dýchat, nemůžu dýchat!“ Ve videu zní i hlasy lidí, kteří to natáčejí a předjímají Afroameričanovu smrt. A ono opravdu! Podle tvrzení Američanky z Minneapolisu jsou na videu vidět za policistou na benzínce ceny, které neodpovídají cenám v době incidentu. Navíc si policista-agresor, natočený na videu, není s tím, který se následně v televizních zprávách objevuje jako odsouzený, příliš podobný... Hodně podivných věcí v jednom krátkém videu. Zkuste si je pustit bez zvuku a soustřeďte se jen na neverbální projevy lidí na videu. Ještě stále jste vtaženi do osidel emoční manipulace?

   Televizní příběh, útočící na emoce lidí, očividně zabral. Vyvolal demonstrace v Americe i u nás. No holt takhle fungují média...