Sleduji jeden z mnoha televizních pořadů, v němž neopominou připomenout, abychom se, třeba i pod rouškou, nezapomněli usmívat! Je to takové jakoby vtipné, jakoby milé, no dobře, přejdu to. Otevřu časopis – a ejhle, celostránkové povídání o tom, jak bychom se měli i v této době usmívat. Zatnu zuby. Na Facebooku na mě vyskočí výzva „Pojďme se usmívat, být pozitivní!“ Dělám, že jsem to neviděla. Myslí to přece dobře. Pustím si tedy alespoň rádio – a už na mě hlaholí „Jestlipak jste se už dneska usmáli?“ a vtipné rozmlouvání o tom, že usmívat se je v téhle době fakt potřeba. A já už to nevydržím a křičím: Dost! Dost! Dost! Kdyby tohle otřepané klišé o potřebě úsměvu bylo jen hloupým kolovrátkem, přešla bych to. Protože ho považuju za vysoce škodlivé, říkám naprosto vážně: Neusmívejte se!

   Kdo je zastáncem tohoto „pozitivního“ trendu, vytrvalého tlaku na usmívání, zřejmě vůbec nic neví o našich emocích. Emoce má člověk proto, aby dokázal reagovat na jednotlivé situace. A také, aby byl pro své okolí čitelný  - a jeho blízcí na něj mohli reagovat. Pro naši psychohygienu je základní a snad nejdůležitější pravidlo – mám právo svobodně a pravdivě vyjadřovat svoje emoce. Když je člověk naštvaný, jeho okolí to pozná, když neumí svůj vztek ovládat, může být dokonce nebezpečný – a lidé v jeho blízkosti to vycítí. Když někdo  pláče, dává pláčem průchod svému smutku – a jeho nejbližší na něj mohou reagovat, uklidnit ho, pomoci mu. To nejhorší, co pro svoje zdraví psychické i fyzické můžeme udělat, je emoce potlačovat či ukazovat svoje falešné emoce. Stáváme se pro své okolí nečitelnými, pod maskou úsměvu doutnají nevyjádřené emoce, tlaky v nás narůstají a nemají jak odeznit.

   Moje výzva tedy zní: Neusmívejte se! Tedy znamená to: neusmívejte se když to necítíte, když to není z vašeho VLASTNÍHO pocitu pohody, radosti. Nežijete proto, aby si ostatní užívali idylu a dobře se na vás koukalo. Žijeme proto, že můžeme zažívat pestrou směs situací, událostí, učíme se na ně emočně reagovat, máme možnost navazovat vztahy, komunikovat. Když to děláme pravdivě a přirozeně, stává se život báječným dobrodružstvím. Když se necháme zahnat do role věčně se usmívajícího příjemného blbečka, ztrácíme veškerý svůj potenciál pro skutečný a spokojený život.