Rozmohl se nám tu na Zemi takový nešvar: tendence pořád s něčím „bojovat“. V minulosti to bylo nastavení člověka, které zajišťovalo přežití. Z původně pudové výbavy pro to, jak se ubránit predátorům, se v moderní době stal nejen přežitek, ale dokonce škodlivý zlozvyk. Když už člověku nehrozí, že ho roztrhá dravá zvěř, vytváří si adrenalinové situace a bojové podmínky sám. Ve 20. století vyvrcholila agresivita a touha s něčím bojovat dvěma světovými válkami. A zdálo se, že potřeba bojování, ničení a vraždění byla těmito nadmíru drastickými historickými zkušenostmi naplněna. A že se z toho lidstvo poučilo.

   Ano, v současné době na planetě Zemi doutnají některá ohniska válek, na mnoha místech se bojuje, ale přece jen se svět stává mírumilovnějším. Připomínáme si hrůzy minulého století válek, abychom je nemuseli zažívat i my. Poučili jsme se? Mentální vzorec věčného „boje“ máme zažraný pod kůží a tak těžko se ho zbavujeme. Místo věcného řešení situace s koronavirovou chřipkou s ní „bojujeme“, místo racionálního přístupu k řadě situací s nimi neustále zápasíme! Věčný boj nás vysiluje nejen v oblasti společenské, ale i v samotném přístupu ke zdraví každého člověka.

   Není snad škodlivější přístup ke zdravotním potížím než s nimi bojovat! Pacient, který je oslabený rakovinovým bujením se často chlubí, jak s nemocí „bojuje“. Proč „bojuje“? Žene své tělo do stresové reakce, vychyluje je ještě víc z rovnováhy. Místo, aby buňky svého těla zklidnil, posiloval svou obranyschopnost, vyplýtvá svou životní energii na to, že se sám se sebou pere, pumpuje adrenalin a ničí sám sebe. Ostatní mu tleskají, jak je statečný. Když se po čase rakovina opět vrací, má člověk možnost znovu bojovat. A co kdyby raději chtěl být zdravý a nechtěl pořád něco potlačovat, odmítat? Pozitivní přístup a emoční zpracování nemoci jsou klíčové pro uzdravení. Ale my stále chceme nesmyslně „bojovat“. Bojujeme proti depresím, únavě, domácímu násilí, proti rakovině prsu, proti tomu a onomu. Ale my NEJSME VE VÁLCE! Ve své hlavě si tvoříme nepřítele, se kterým celé dny zápasíme.     

   Máme velké šance, aby 21. století bylo dobou vyspělých technologií, ale také uvědomělých svobodných bytostí v mírumilovném světě. Zbavme se už konečně toho zastaralého způsobu myšlení! Máme šanci žít ve zdraví, míru a pohodě a ne věčně „bojovat“!