Zdravím tě, Boženko, už sem se konečně dala do toho úklidu, tak ti píšu až teď. Dala sem se zatím do tý špajzky, hotový to eště nemám, ale aspoň sem začala. Hlavně sem to plánovala, to je důležitý! Ti politici to taky dycky napřed promyslej, naplánujou – a pak to začnou dělat. Jako s těma našima školama. Tedá, vypadá to teď líp s těma školama, s tim jejich otvíráním. Sme optimisti – dokonce ten náš Babiš, ten Andrej, na to přišel, jak by je už mohli votevírat. Teda ne hned, ale už to vymyslíl – a řekl jak by to mohlo vypadat. Je to jako v pohádce!

   Proč jako v pohádce? Protože ten Babiš těm učitelum a řiditelum dá tři pohádkový úkoly. A schválně jak je splni! První úkol – každej den měřte těm školním děckám teplotu. Ale teploměry nemáte! Druhej úkol – všecko musíte čistit a desinfikovat. Ale ty prostředky na to nemáte! Ha! A třetí úkol? Ty děcka udržte celej den ve škole furt jeden metr od sebe! Ani vo krok blíž! To sou úkoly, co? No, těžko si s tim ty pedagozi poradí. Chytrý ti učiteli bejt musí, dyk by jináč učit nemohli, ne? Ale todle ten Andrej pro ně udělal moc složitý! Zlatou rybku nemaj... V tomdle jim ani zlatý český ručičky nepomůžou. To jim ten Babiš dal fakt těžký úkoly. No ale esli to nařídí, tak se s tim budou muset popasovat. Voni řikaj, že ty školáci se houfujou a třídy sou malý, že tydlety nařízení nejsou možný.

   Ale, Božka, já si myslim, že je možný všecko. Roušky nebyly a zvládlo se to. Ty přistroje nebyly a začaly je dělat. Mně se zdá, že u nás je možný všecko – jako v pohádce!